Hraniční kameny

Hraniční kámen zvaný také hraničník nebo mezník je obvykle kamenný kvádr vyčnívající ze země. Na kamenech byly vytesány nápisy, letopočty a často i erby nebo jiná označení majitelů. V minulosti se hraničními kameny vymezovala hranice mezi jednotlivými panstvími, církevními, nebo světskými majetky nebo jinými regionálními útvary.Hranici obvykle tvořila spojnice mezi jednotlivými kameny, pokud nebyla hranice vymezena přirozenými přírodními útvary, jako jsou potoky, řeky a pod.

Postupující mechanizace způsobila, že většina těchto dávných ukazatelů téměř úplně zmizela z polí při kolektivizaci a scelování pozemků v minulém století. V posledních letech jsou velkým nebezpečím těžké stroje zaváděné do těžby dřeva v lesním hospodářství, které kameny vyvracejí nebo mnohdy zcela zničí.

Samostatnou kapitolou je módní vlna, které v současnosti podléhají chalupáři, chataři a zahrádkáři. Starým hraničníkům hrozí nebezpečí, že se stanou ozdobou jejich zahrádek a skalek na soukromých pozemcích.

Ve všech případech je to člověk a jeho bezohlednost a neúcta k naší minulosti a historii. Měli bychom hraniční kameny chránit a pečovat o ně, jsou to původní památníky. Nechme je aby nám nadále připomínaly dějiny kolem nás.

Rovněž na severní hranici našeho katastru se nachází řada zachovalých hraničních kamenů z 18 století, vymezující zde díl Žebětínského katastru, patřící pravděpodobně k někdejšímu panství kláštera sv. Tomáše v Brně. V roce 1517 koupily starobrněnské cisterciačky velký kus Žebětína a jeho hranice označily patrně kameny s vyrytým  znakem korunky, patřící pravděpodobně královně Elišce Rejčce. Jeden takový kámen je i v této části. Ostatní kameny s letopočty 1761 a 1777 byly asi  postaveny po vyhlášení druhého Tereziánského katastru z let 1751-57, který měl za důsledek zaevidování půdy patřící k vrchnostenským majetkům.