Popůvky od zrušení roboty do vzniku republiky /1848-1918/

Patent o zrušení poddanství byl podepsán císařem Ferdinandem V. 7.září l848. Rolníci museli z.platit výkupné z roboty, domkáři platit nemuseli. Roku 1850 byla s každým rolníkem sepsána dohoda o vyproštění, v ní byly uvedeny náhrady za robotní a jiné povinnosti. Náhrada byla stanovena ve formě tzv.kontribučního obilí, dařilo se ji splnit, rolníci měli více času na vlastní hospodaření, postupně se zvedala jejich životní úroveň. 

 

V letech 1854 - 1856 se stavěla železniční trať  Brno -Boží Požehnání /Zastávka u Brna/. Našim předkům se tak otevřela cesta do světa, i když na troubskou železniční zastávku museli chodit pěšky. Stavební dělníci nedbali na hygienu, mezi nimi řádily nemoci a epidemie. V roce 1856 zemřelo v lazaretu v Ostopovicích na 250 dělníků a místních lidí, troubský hřbitov se musel rozšířit. Většina zemřela na tyfus. 

Doprava byla především zprvu zaměřena na dovoz uhlí do Brna.Od r.1855 jezdil ve vlacích jediný poschoďový vůz pro cestující. V přízemí bylo oddělení 1. a 2.třídy s plechovými válci naplněnými vodou ohřátou ve výchozích stanicích, přikrývky udržovaly teplotu během jízdy. Dole bylo i oddělení 3.třídy pro ženy a v poschodí byla 3.třída pro muže.

 

Popůvky měli roku 1869 237 obyvatel ve 38 domech. Roku 1890 to bylo již 282 obyvatel ve 41 domě. Za půlstoletí se v obci narodilo celkem 568 dětí, což představuje 11 ročně. Zemřelo 467 osob, což je asi 9 ročně. Roku 1881 umírají po porodu trojčata mlynáře Chvalkovskébo, roku 1882 se rodí 19 dětí, nejdelšího věku se dožívá r.1892 Cecilie Pospíšilová /č.1/ - 94let. Na každý dům připadalo koncem století 6,9 žijících obyvatel. Mezi roky s velkou úmrtností patřil rok 1865 -24 osob a rok 1856 - 30 osob, nejvíce na choleru. 

Do troubské školy docházelo roku 1857 23 žáků a roku 1891 již 56 žáků z Popůvek. 

Majitel panství Leopold Hodák umírá roku 1881 a novými vlastníky se stávají bratři Vilém a Ferdinand Hodákovi. Po Vilémově smrti roku 1901 je majitelem panství Ferdinand, který umírá roku 1913. Vdova Marie Hodáková prodává panství za 800 000 K Hugovi a Josefíně Ftáčníkovým. 

Podle měření z roku 1887 měl popůvecký katastr rozlohu 760 ha a 55 a, z toho velkostatek obhospodařoval 518 ha a 14 a. Mimo niv velkostatku bylo v katastru ještě 198 dílů polí. Každý selský statek měl pole na 9 místech /22 statků/. Na 266 dílech vinohradů se pěstoval rybíz, dále bylo v katastru 125 dílů luk. 

 

Zánik vinic datujeme do konce 60.1et 19.století. Byl způsoben révokazem - hmyzem živícím se šťávou vinné révy a brzdícím její růst. Odhalen byl ve Francii r.1863,  ale zamoření tímto hmyzem, přivezeným z Ameriky s odrůdami majícími zlepšit kvalitu úrody, se vymklo kontrole. Stačil zničit několik miliónů hektarů vinic v Evropě. Pro místa bývalých vinic v obci přetrvává název vinohrady, i když se zde většinou pěstoval rybíz. 

Od roku 1850 býval v čele obce starosta, v roce 1877 je připomínán Jakub Buček /č.6/, r.1881 Jan Koza /č.14/, od roku 1903 Josef Juřeček /č.1/ a od roku 1910 František Pazourek /č.13/. 

U Kývalky se v lese těžil stavební kámen, místo mělo název Polačka. Bydleli zde Růžičkovi, Petrovi, Šustrovi a Kalabusovi ve svízelných poměrech. 

Na Šípu u dnešního hotelu bylo místo vyhrazené pro táboření kočovných cikánů - "U cikánské lípy". 

23.9.1892 zabili pytláci v žebětínských lesích hajného Brázdu. 

Místo mezi přítoky Augsperského potoka bylo označeno dřevěným křížem. 

7.července 1856 se v popůvecký lesovně /č.32 v ulici Chaloupky/ narodil správci lesů velkostatku Aloisi Puttikovi syn Wilhelm budoucí lesní inženýr a badatel v  jeskyních a podzemních tocích ve Slovinsku. 

 

Alois Puttik měl pod sebou dalšího hajného a byl zároveň okresním lesním dozorcem. S manželkou Antonií měli 6 dětí-Marii, Emilii, Wilhelma, Vladimíra, Gabrielu a Therezu. Marie později žila na Slovensku v Popradu, Emilie se provdala za Augustina Böhma, bydleli v Popůvkách, koupili si hospodu č.33 a dům č.3, obojí vlastnili do r.1893. Gabriela se provdala za hostinského, vdovce Otoupala v Troubsku. 

Wilhelm Puttik dostal při křtu ještě jména Adam a Karl, byl z národnostně smíšeného manželství, otec Němec, matka češka. Chodil do školy v Troubsku, do reálky v Brně, maturitu udělal s vyznamenáním, otec mu umírá v jeho 17 letech, po maturitě dva roky dělá lesnickou praxi na troubském velkostatku, potom se zapisuje ke studiu na Vysoké škole zemědělské ve Vídni r.188l získává titul inženýra .Dva roky působí jako asistent na absolvované škole, potom je zaměstnán na ředitelství státních lesů ve Vídni a Villachu a posléze působí 36 let ve Slovinsku. 

Od roku 1894 je lesním kontrolorem v Lublani, proměřuje jeskyni Postojnou, zachraňuje 7 jeskyňářů v jeskyni Lurloch nedaleko Grazu. Prozkoumává propast Gradišnica prvosestupem, podzemní toky řeky Ljubljanice, řeší záplavy polí úpravou odtoků a vybudováním studní, jinde odvodním kanálem. Jako lesní odborník se zasazuje o zřízování lesních školek. Pracuje do svých 68 let jako zemský inspektor, umírá r.1929 a pohřben je v Lublani.

Díky iniciativě univ.prof.dr.Franze Šusteršiče z Lublaně a doc. dr.Jiřího Matyáška z Masarykovy univerzity v Brně začalo r.1997 pátrání po jeho osudech. S pomocí kronikáře J.Střechy se podařilo sestavit rodokmen rodu Puttiků díky pomoci vnučky W.Puttika paní Heleny Spanringové z Lublaně, která uchovává materiály rodu. 

Roku 1999 byla z iniciativy dr.Šusteršiče odhalena pamětní deska W.Puttikovi na budově školy v Popůvkách, r.2000 přijeli navštívit Popůvky vnučka Helena a vnuk Hans, zástupci obce byli hosty zase slovinských přátel v Lublani. Také ve Slovinsku se dočkal W.Puttik pamětní desky, a to r.2004 na školní budově ve vsi Laze, východisku bádání v podzemí. Velvyslanectví republiky Slovinsko v Praze věnovalo rodišti W.Puttika vápencový blok z kamenolomu Sežana. Je umístěn před budovou nového obecního úřadu v obci. 

 

Koncem 19.stol. -od r.1893 - měl v Troubsku ordinaci MUDr. Kincl z Le1ekovic, r.1898 se odstěhoval do Bosonoh, kde brzy zemřel. Popůvky tak patřily do bosonožského zdravotního obvodu, kde dalším lékařem byl v letech 1899-1922 MUDr.Jan Dřímal, po jeho smrti, v letech 1922¬1926 MUDr. Emanuel Vaněček a od tohoto roku až do roku 1960 MUDr. Petr Polcar. 

Ve vsi koncem 19.stol. připadly dva domy na určitou dobu Občanské záložně Blahobyt v Brně-č.21 a 28. Prvý od záložny kupují manželé Ficovi a zřizují v něm obchod, později jej provozuje Emilie Soukopová, rozená Ficová.V Popůvkách je r.1916 uváděn obchodník Florian Otoupa1ík,1898 obuvník Teplý, hostinec č.23 vlastní od roku 1899 Čeněk Krčil, kovářem byl Tomáš Florian, hajným Vincenc Pospíšil, drábem ve dvoře Josef Duba z Veselky, hostinec Vintrovna patřil v letech 1879¬1893 Gustavu a Emilii Böhmovým, potom krátce bratrům Suchankům, šlechticům z Hasenau, 1893-1902 Vaňkům, potom Švestkům. Mlýn drže1i v letech 1822-1855 Mlejnští, potom Chvalkovští a od roku 1916 Juřičkovi. Roku 1911 staví velkostatek hájovnu na č.7l. Z pískoven u Lísku si občané berou písek.

 

Při sčítání lidu roku 1911 byly v obci 73 domy a 364 obyvatel.

Počátek 20.stol. se vyznačuje velkou porodností / natalitou/.V letech 1901-1914 se narodilo 201 dítě, což je průměrně 14 ročně. Nejvíce v letech 1907-15 25, 1912 -21 a 1905-20. Bohužel byla i velká úmrtnost - zemřelo 128 osob, průměrně 9 ročně. Stále do věku jednoho roku umíralo 44 % z počtu všech zemřelých. 

Hospodáři chovali v době sčítání r.1911 21 koní, 93 krav,75 koz. 

Majitelem hostince na návsi je od r.1911 Josef Buček, který jej rozšiřuje o dřívější průjezd na západní straně. Posledním pastýřem byl Antonín Sláma, bydlel v prostoru dnešního domu č.30 na Kopaninách v pastoušce s doškovou střechou, kterou rozverní mladíci po pálení čarodějnic rozebrali někdy na přelomu století. 

22.5.1892 byl na návsi před kaplí vysvěcen nový dřevěný kříž, věnovaný obcí místo doslouživšího starého. Manželé Švestkovi nechali r.1908 zhotovit kamenný kříž který byl umístěn před novou školní budovu. 

V dnešní Školní ulici před vyústěním Zmolky stávala boží muka před nynějším domem č.98-Vl.Buček a zmola pokračovala až k potoku. V Chaloupkách vedle č.67 /Crhák! stával dům č.34 s doškovou střechou, zbouraný byl po druhé světové válce. 

 

Roku 1913 byla v lese zákeřně uškrcena svým manželem Marie Frecrová z Popůvek /č.41/. Pachatel zemřel ve vězení, zůstalo 6 sirotků v opatrování staré babičky. 

Také nepřízeň počasí dvakrát dolehla na vesnici. Roku 1910 postihlo ves největší krupobití od roku 1860, krup leželo 10 cm. Roku 1911 průtrž mračen odplavila sadbu z polí, zatopila některé domy, protrhl se břeh potoka za školou a niva pod ním byla zatopena. Roku 1913 krupobití rozbíjí okna domů, ničí úrodu, ve vodě utonula dvě prasata a 50 kuřat. 

Před první světovou válkou tvořily Popůvky prstenec kolem návsi a cest z ní vycházejících. Nestála ulice Chaloupky, od návsi posledním domem byl dům č.34, vedle hospody stála hájenka. Cestou ke mlýnu jsme potkali jen dům č.48 Pod Vinohrady. Ve Školní ulici stál o samotě dům č.47 /Střecha/, na Kopaninách stály domy s číslem nižším než 76. Místo vozové cesty od státní silnice na náves byla roku 1910 vybudována silnice až po hranice katastru, potok překlenul most.

 

Zřízení jednotřídní školy obecné v Popůvkách. 

Populační exploze nutila představitele obce zřídit vlastní školu v obci, troubská škola nemohla pojmout všechny žáky. 

29.11.1907 zemská školní rada povoluje zřízení školy. 

13.1.1908 je jednáno o místě stavby, následuje odkoupení pozemku od velkostatku 

14.4.1908 předloženy nákresy školy. 

7.5.1908 vydáno povolení c.k.okresním hejtmanstvím, 

12.9.1908 stavba dokončena stavitelem Josefem Bučkem z Bcsonoh.

20.9.1908 slavnostní vysvěcení školy. 

22.9.1908 započato s vyučováním 48 zapsaných žáků učitelem Jakubem Doležalem /správcem školy/. 

Ustavena místní školní rada - předsedou Frant. Švestka, další 2 zástupci obce, zástupce velkostatku revírník Václav Hallam, kaplan a správce školy. 

Náklady stavby 33 402 K, dvě třetiny zaplatil majitel velkostatku. 

Za vchodem vsazena pamětní deska s nápisem: Na oslavu 60ti letého panování Jeho Veličenstva císaře a krále FRANTIŠKA  JOSEFA I.  postavila obec Popůvská tuto školní budovu a zasvětila ji výchově a vzdělávání milé mládeži své. 

13 chudých dětí poděleno učebnicemi. 

1910 byl škole věnován pozemek na štěpnici na Kopaninách.

1911 první školní divadelní představení. 

1912 ve škole je 69 žáků, starší mají úlevy v docházce během hlavních zemědělských prací 

Koncem školního roku -trval od 15.9. do l5.7.-bývaly veřejné zkoušky a výstavky prací žáků. 

 

Spor o požitky z nadace Marie Cecilie správci popůvecké a troubské školy.

 

 

Po zrušení školy v Popůvkách roku 1813 byla část výtěžku nadace přesunuta do Ostopovic a část připadla troubskému nadučiteli, protože do Troubska chodily do školy děti z Popůvek. Po opětném zřízení školy v Popůvkách r.1908 se troubský nadučitel Jen Čech nechtěl vzdát finanční částky 147 k 84 hal. Žádal, aby se učitelé Popůvek a Ostopovic dělili o varhanickou činnost, která ale byla honorovaná zvlášť. Farář Ignác Zháněl přestal peníze z nadace vyplácet, spory se táhly přes dva roky .Jakub Doležal odmítl hrát na varhany a zpívat v kostele, nakonec se vzdal podílu z nadace ve prospěch učitele v Ostopovicích.

 

Spor mezi domkáři a 21 podílnými rolníky v letech 1906-1910. 

Byl o užívání obecního lesa, polí a luk a některé platby. 0 výnos lesa, polí a luk v majetku obce se dělilo 21 rolníků, ostatní obyvatelé museli za dřevo z obecního lesa platit. Rolníci měli k užívání po 3 kusech obecních polí, a to za Lískem, na Poličkách a tzv.Zahrádky. Mohli si ročně pokácet 3 vzrostlé borovice, lesa ubývalo. Prodejem dřeva by obec mohla získat spolu s nájmem z polí a luk peníze a nemusela by se platit 150 % přirážka k daním. Podí1y z lesa si osvojovali i majitelé rozdělených rolnických stavení. 

Podání Zemskému výboru markrabství moravského v Brně bylo několik, stěžovatelé Jan Dvořáček, Jakub Zedníček a Šimon Krejčí uváděli další fakta o nesprávném hospodaření v obci, takže byl nakonec vyslán vrchní účetní rada Jindřich Matzek, revidova1 obecní účty za léta 1903-1908, zjisti1, že vady ku škodě obce dosáhly výše 921 K 92 hal. Dluhy obce byly neoprávněně vyrovnávány příjmem z honitby který měl být rozdělován mezi vlastníky polí. 

Závěry:

starosta Josef Juřeček musí uhradit částku 921 K 92 hal., i když se nejedná o zpronevěru, ale o nedoložení výdajů. 

Les je vlastnictvím obce, ne podílných rolníků. Za dřevo musí každý platit. 

Pole za Lískem a na Poličkách se odstupují uživatelům č.p.l,2,6,7,8, 13,14,15,16,17,18,19,20 zdarma, za 200 K č.3,12,21,23,46, za 150 K č.5 a 11.

Chovatel býka může nadále využívat obecní louky, skočné budou platit všichni majitelé krav. 

Zvoník dostane služné, stejně tak ponocný a obecní sluha. 

Spor stál obecní pokladnu 140 K 7 hal.

 

Národní Jednota byla první známou organizací v Popůvkách. Dávala si za úkol vzdělávací činnost, r.1911 kupuje za 445 K jeviště, později podporuje úsilí o rozvoj českého školství a kultury v německých oblastech Moravy. Předsedou místního odboru byl Josef Juřeček. 

 

Obecní rada sirotčí je ustavena r.1907, projednává opakovaně poměry ve výchově Anny a Tomáše Kalabusových, nemanželských dětí, jejich. matka Marie žila v lomu Polačka u Kývalky, později po domech v Popůvkách.Vystřídali se čtyři poručníci dětí bydlících po chlévech u sedláků, často hladové a nečisté. Nezvladatelný Tomáš byl dán do vychovatelny v Rajhradě, Anna si našla službu v Medlánkách.