Doba okupace a osvobození 1939 - 1945

Po přijetí mnichovské dohody koncem září 1938 ustal v obci veřejný život. Byly rozpuštěny organizace politických stran. Z obecního zastupitelstva museli odejít Alois Buček a Augustin Limberk zvoleni za komunistickou stranu a Vilém Vyskočil, legionář. Během okupace se volby do zastupitelstva nekonaly.

 

Po obsazeni okleštěné republiky jezdily po státní silnici směrem na západ nákladní vozy, které odvážely do Německa náš majetek-výzbroj armády, suroviny, zásoby. Lidé říkali těmto autům "berušky" nebo přímo "zloději jedou". S příchodem okupantů se začalo jezdit vpravo.

Prvé dva roky okupace proběhly celkem klidně, prudké zhoršení životních podmínek začalo rokem 1941. Germanizace se projevovala navenek německo-českými nápisy na budovách, obchodech, listinách, razítkách. Od nejnižších tříd se na školách vyučovala němčina, státní zaměstnanci si museli obstarat výpisy z matrik předků o svém árijském původu. Řada obyvatel obce byla vyslána na nucené práce do Německa, byl zaveden lístkový přídělový systém. Také obecní kronika byla obci odňata a uložena na okresním hejtmanství. 

V Popůvkách bylo zrušené organizaci Národní Jednota zabaveno jeviště. Sbor dobrovolných hasičů, jediná povolená organizace v obci, jeviště za 100 K koupil. Mládež musela být členem Kuratoria pro výchovu mládeže, ale jeho činnost v obci byla pouze formální. 

 

Sociální podmínky se zprvu zlepšily - vymizela nezaměstnanost, protože se rozvíjela válečná výroba, poplatily se dluhy, ale za peníze se těžko shánělo zboží. Průměrný plat byl asi 2000 K, ale na černém trhu stál 1 q brambor 200 K, litr mléka 10 K, l kg vepřového masa až 300 K, pár bot 2-3000 K, lepši pánský oblek 8-10 000 K. Protože obyvatelé Popůvek měli vesměs kus pole a zahradu, mohli si chovat drůbež, kozy a prasata, takže bída k nim nedoléhala tak velkou měrou .Obtížně se sháněla mouka až ve vzdálených mlýnech. Podle výměry půdy a počtu chovaných zvířat se odevzdával tzv. kontingent, např. z 1 slepice se muselo odevzdat 65 kusů vajec. Dodávky byly  plněny liknavě s cílem, aby zůstatek úrody umožnil přežít hospodářům, jejich příbuzným, ale i dalším lidem.

Potravinové lístky: na měsíc a osobu 1,5kg masa a masných výrobků. Zporaženého vepře se odevzdával krupon a 4kg sádla ze 100kg živé váhy.

 

Majitel velkostatku Bedřich Hochberg emigroval před rasovým pronásledováním, jeho žena a syn Ivan jsou posláni do koncentračního tábora, tam umírají. Syn Petr zemřel na záškrt, když mu byla odepřena potřebná péče. Bývalá majitelka velkostatku Josefína Gabriela Ftáčníková, ač sama německé národnosti, je rovněž poslána do koncentračního tábora za spolupráci s Hochbergovými. Statek si pronajímá SS Standantenführer Meixner, drancuje lesy, dělníkům neplatí řádně mzdy, stejně tak rolníkům, ohání se jezdeckým bičíkem a pistolí, při polních pracích zbil několik žen. 

V prostoru Krátkého kopečku u státní silnice byla zřízena letecká hlásná stanice, 8 obslužných vojáků bydlelo v hostinci u Sládků, chovali se korektně.

 

V roce 1943 zatklo gestapo /nacistická tajná policie/ řídícího učitele Františka Haničince v souvislosti s vyšetřováním údajné odbojové činnosti.Ve vazbě protrpěl 7 měsíců, po návratu nesměl učit. Našli se lidé, kteří strádající rodině poskytli potravinovou pomoc.

 

Občan Josef Pospíšil z č.48 poskytl přístřeší odbojovému pracovníkovi Janu Zbytkovi z Brna. O tom věděli Ladislav Černoušek a holič Arnošt Možný. K holiči přišel člověk z jeho rodné vesnice s tím, že utíká z nucených prací a žádal o přespání. Při hovoru se dovídá, že u Josefa Pospíšila spává odbojový pracovník, chce se s ním setkat. Byl to bezpochyby spolupracovník gestapa. Měli se setkat ve Velké Bíteši, ale Jan Zbytek byl obezřetný a nehlásil se k němu. 

5.dubna 1943 gestapo začalo se zatýkáním. U Pospíšilů ale Zbytka nenalezli, jen mladíka ze vsi Níhov, který jim donesl sele. Zatkli ho, dále L.Černouška a A.Možného. Josef Pospíšil byl na pracovišti v Brně včas varován, utíká lesy za Zbytkem do připraveného úkrytu ve vsi Křoví. Spolu s dalším běžencem Václavem Čermákem dlouhých 777 dnů tráví v různých skrýších v okolí Velké Bíteše, v lesním úkrytu u Bílého potoka nedaleko Přibyslavic, občas i v úkrytu v prostoru domu v Popůvkách u Pospíšilů. 

Arnošt Možný při převozu do koncentračního tábora zemřel v otevřeném vagoně, Ladislav Černoušek věznění přežil.

Při bombardování Brna 20.11.1944 zahynuli naši občané Theodor Růžička a Anna Holečková. 

 

 

V roce 1945 očekávají občané Popůvek, že skončí německá nadvláda, mají ale strach z přechodu fronty. Častějšími jsou nálety na Brno, na lokomotivy, vzdálené dunění svědčí o blížící se frontě. 

Prozíravější občané začínají kopat kryty v roklích /Zmolka, Lísek, Frédy/, zakopávají část potravin, připravují sklepy na delší pobyt během fronty. 

Po státní silnici směrem na západ utíkají němečtí sedláci s celými rodinami na vozech z vesnic na jih od Brna, ale po zastavení vlakové dopravy počátkem dubna i stovky mladých mužů nahnaných na opevňovací práce a posléze ponechaných osudu. Z Brna míří do vesnic i mnozí obyvatelé, jednak aby se vyhnuli pouličním bojům, jednak aby sehnali v době zhroucení zásobování nějaké jídlo. 

 

Očekávalo se, že osvoboditelé přijdou směrem od východu či jihu. Jižní Moravu osvobozovala vojska II. ukrajinského frontu pod velením maršála Rodiona Jakovleviče Malinovského, hlavní tíhu bojů nesla l.gardová jezdecko-mechanizovaná skupina generálporučíka Issy Alexandroviče Plijeva. Bylo rozhodnuto použít útočného klínu jihozápadně od Brna s cílem přenést útočný boj do týlu nepřítele a znemožnit mu přímý ústup z Brna přerušením silničního tahu v prostoru Kývalky.

 

18.dubna 1945 tanková četa podporučíka Petra Jivleviče Filimonova od Ledců přes Silůvky, Radostice a Tetčice se dostává ke Kývalce a sjíždí v 19 hodin do Popůvek. Není čas na oslavy, dělají průzkumnou jízdu dál k Brnu. Velitelský tank č.202 je v Bosonohách zničen německou střelbou a 22 1etý velitel umírá, později dostává Zlatou hvězdu hrdiny SSSR in memoriam. Popůvky obsazují příslušníci 41.tankové brigády spolu se 6.gardovým jezdeckým sborem. Na okraji lesa u Políček mají připravené zákopy pro případ německého protiútoku. Němci stačili přemístit na výšiny v severní části katastru dělostřelectvo, opevněn je i troubský zámek. Sovětští tankisté se pokoušeli proniknout ke Troubsku z několika stran, měli ale značné ztráty - 12 tanků. Střelbou z Frédů je na Kopaninách zasaženo ruské dělostřelecké šestispřeží, hostinec Vintrovna - následně vyhořel, domy Vincence Dvořáčka /89/ a Frant. Floriána/l28/, chlévy Josefa Krejčího /8/, dům Cyrila Čupery /5/, tam je zabit majitel. Během fronty přišel o život i hajný Rudolf Chmel /ženatý 3 děti/. 

 

Sovětským vojákům se několik dnů dařilo udržet Popůvky ve své moci, sousední Troubsko je potom osvobozeno ráno 25.dubna. Prudké boje pokračují západně od Popůvek v Říčanech. Pro mnoho raněných sovětských vojáků je zřízen v popůvecké škole lazaret.

 

Na návsi u kaple tylo pochováno šest padlých sovětských vojáku, později byle těla exhumována a převezena na Ústřední hřbitov v Brně. V katastru obce bylo pohřbeno i pět německých padlých. Nezachovala se jména padlých z obou válčících stran. 

Připomínkou válečných událostí byly občasné nálezy munice, zbytky neodvezených částí ze zasažených tanku, až do konce 20.století patrné zákopy v lese Políčka. I hrdinný velitel tankistů dlouho neměl jméno, snad po 55 letech je kronikář našel v odborné publikaci.

Podle některých údajů počet mrtvých sovětských vojáků v Popůvkách byl 14. 8 zemřelo v lazaretu, proto bývají započítávání do ztrát v obci.