Kung Fu Blatiny 2010 - Neděle 1.srpna

S ranním úsvitem se probouzíme do nádherného dne. Sice čas není všem po chuti, ovšem nikoho snad nenechá mlha válející se v údolí pod námi netečnými. Rychle si vytahuji foťák a dokonce jej nakonec vláčím s sebou při našem rozehřívacím běhu k Dráteničkám. Rychle pár snímků chalup pod námi a již nás čekají sprinty do neprudší části kopce abychom se snad nenudili. Ale i když si přiznávám již bez zardění, že nepatřím k nejmladším (tady jsem asi bezkonkurenčně nejstarší kus), tak se docela držím a během návratu stihnu ještě i pár dalších snímků.

Jako loni a předloni se začíná pořádným protažením a na louce pod naší chalupou to v ranní rose nemá chybu. Někteří jedinci sice bláhově doufají, že nás karimatky ochrání před tou záplavou vysrážených třpytivých kapek ale po pár cvicích je všem jasné, že nejlepší koupel je po ránu. Potom ještě trochu relaxace a dechových cvičení a můžeme začít opět seriózní práci. 

Statické Gung Gee, aplikace, páky…  prostě každoroční klasika pořád dokola a stále s pocitem, že by to chtělo ještě pořádně přidat, aby to bylo k dívání a užitku. Ale jak sifu slíbil, bude to týden zaměřený na techniku a tak se třeba zase dostaví alespoň  nějaké známky zlepšení. Život je dlouhý a i když někomu zbývá pořádný kus a někomu třeba o něco méně, je tu pro všechny nekončící cesta za lepším pochopením a zvládnutím technik a filosofie Kung Fu.

Sluníčko se v poledne opírá již s plnou silou a tak rádi končíme první dopolední blok a odcházíme naší cestou mezi luky dolů na kus jídla. Nás s Ondrou navíc čeká setkání s rodinou. Bětuška jezdí na Kulíškovi a vychutnává si svou chvíli, kdy se cítí ve svém živlu. A třeba již příští rok budeme na soustředění všichni tři. Během roku si vedla velice zdatně a LauGar zvládla celý, včetně závěrečného přezkoušení. Ale prozatím nepředbíhejme…

My po odpolední siestě věnované psaní, trošce čtení a hodně lenošení začínáme po zbraních Fuhok DoiDar. S Ondrou mi to ještě jakž takž jde, protože mne dobře vede a techniky máme secvičené a zažité, ale jakmile se pustím do křížku s někým jiným, méně zkušeným, tak se občas ztrácíme a začínáme improvizovat, což samozřejmě nevede k valným výsledkům. Nakonec narazím na Martina, který mi alespoň ukáže pár drobností, u kterých jsem nevěděl přesně jakou techniku použít. No je potřeba doopravdy neustále pilovat a pilovat. Pak následuje ještě opičí tyč v samostatné formě a na závěr ve dvojici, která nás s Ondrou baví asi nejvíce. Sedmá hodina nás již zastihuje na cestě dolů na večeři a zasloužené odměně. Jídlo v podobě převařených těstovin není úplně podle našeho gusta, ale hlad nakonec většinu přesvědčí ke zkonzumování většiny porcí nachystaných na talíře.

Zakončení dne kolem půl jedenácté považuji za příjemnou tečku, nebýt povyku hned za okny, kde se na dvorku shromáždila většina našich kamarádů při nočních zpěvech a oslavě života. Jejich dovádění utichá asi až kolem půl třetí, ale to se již my na našem pokoji oddáváme slastnému snění o skvělých formách a nadlidských výkonech.