Kung Fu Blatiny 2010

 Letní soustředění jako zakončení celoroční dřiny při výcviku Kung Fu se stává již nedílnou součástí našeho života. Historie se opět opakuje. Jsme na Blatinách téměř přesně po roce, opět na chatě brněnských horolezců. Pouze se změnil náš pokoj, Máme exkluzivní čtyřku, takže paráda. Pouze nevýhodu je, že se pokoj nachází přímo vedle pokoje našeho sifu, což s sebou  nese neustálou kontrolu nad naším ranním vstáváním. Ranní běhy nám asi nikdo neodpáře.

Letošní nástup byl o něco později, až kolem 17 hodiny, takže jsme si dělali určité iluze, že třeba trénink dnes nebude, nebo třeba nebude začínat během, Opak je pravdou a tak jsme se nakonec docela hezky zahřáli. Ale nejsme tu přece na dovolené. Čeká nás spousta práce tak proč nezačít hned dnes. 

Nakonec se večeře o půl osmé stíhá docela v klidu. Máme za sebou asi hodinu a půl dlouhý blok, který nám připomíná, že je stále co pilovat. Špíz a trochu nedovařené brambory nám náladu nezkazí, obzvláště, když je jedinečně kouzelný večer. 

Obloha se vyčistila i od posledních mráčků a zapadající slunce nám osvětluje meandrující cestu přes blatinské louky směřující dolů k naší již oblíbené restauraci. Nad Buchtovým kopcem vpodvečer krouží rogaloví motoráci a umocňují moje rozjímání  nad krásou tohoto místa v centru Vysočiny, nedaleko Devíti skal. I když tento kout znám již dlouhá léta a tuto cestu jsem šel nesčetněkrát, vždy mne uchvátí její kouzlo.

Večer se vracíme až po deváté hodině a i když máme původně v plánu rovnou zalehnout, nakonec skončím ve společenské místnosti hrou na Didjeridu a měděné mísy, Sladění se do mystického souznění, jak říká Saša, mne sice nepostihlo, nicméně to mystičko již začínám tušit.