Sobota 25.7.2009

Tak nám to zase začalo. Po týdnu usilovné práce, kdy jsem se snažil dotáhnout vše do konce aby po mně zůstalo co nejméně restů můžeme opět vyrazit na soustředění Kung Fu do Blatin. Vracíme se na místo činu takřka po roce a i když víme, že nás čeká týden usilovné dřiny nemůžeme se dočkat až opět uvidíme naši chalupu umístěnou na stráni nad Blatinami s úchvatným výhledem do celého údolí.. Počasí není zrovna výstavní ale nějaká ta přeháňka nás přece nerozhází. Toto léto je vůbec na přeháňky docela nadprůměrné a zuřivé bouřky bičují tu Severní Moravu jindy zase Šumavu a většinou se přeženou přes celou republiky a zanechávají po sobě jenom vytopené sklepy a nešťastné obyvatele údolí potoků a řek a vůbec všech níž položeních míst. Věříme, že předpověď, která je vcelku příznivá bude tentokrát pravdivá a počasí si nevymyslí zase nějaký ten kotrmelec, který ani v Praze na Pankráci nedokážou předpovědět.

Většina spolubojovníků se sjíždí kolem půl třetí a čeká se pouze na Jirku, který má rozpis, kdo s kým. Proč to je už jiná otázka ale řešit to nemusíme Jsme tu jako jedna rodina, známe se všichni navzájem a ta znalost je někdy až fyzicky bolestná. Obzvláště z drilů víme velice dobře kdo má ostré lokty, pěsti jako kladiva nebo práh citlivosti v mezích co jiní nechápou…

Abychom nemysleli, že to bude pouze pohodička, začínáme o půl páté během na kopec pod Dráteničky. Kdeže jsou loňské běhy kousek nad chalupu. Pěkně zostra abychom se pořádně zahřáli. Cestou zpět se můžeme alespoň zchladit ve vyčvachtané louce, poskakujíc z drnu na drn, aby do bot moc nenateklo.

Protažení, posilování a pár drilů, je jenom bonbonek v sobotním odpoledni. Na závěr Jirka zařazuje relaxační dýchání, což se alespoň mně jeví jako nejpřitažlivější část programu. Občas poprchává, chvilku nás prudký déšť zažene i do jídelny, ale myslím, že je to lepší, než aby slunce pražilo naplno.

Večeře jsou zajištěné na statku pod kopcem a guláš docela potěší po dlouhém dni. Večeře je až po sedmé, ale hlad ani moc necítím. Uvidíme až bude pár dní za námi, jestli nebudu dohánět deficit cukrů pojídáním sladkostí, které jsme si nabalili.

Jdeme spát kolem dvanácté a pokud mohu mluvit za sebe, jsem příjemně unavený a spokojený, jak zatím vše klape. Snad ranní budíček o půl šesté mi trochu kazí náladu, ale to se snad rozchodí.