Pondělí 27.7.2009

Tak na silácké řeči z večera můžu jenom zapomenout. Ranní kopec ještě docela šel. Varianta nejdříve dolů z kopce a potom nahoru na stejný výškový pod Dráteničkami neměla chybu a posledních pár desítek metrů jsem rád, že alespoň jdu. Ovšem peloton je na tom v podstatě stejně a téměř polovina je ještě za mnou, takže opět pocit uspokojení. Je nádherné ráno a výhledy v průzračném ranním vzduchu mi rychle zahání únavu z těla a nabírám rychle dech pro pokračování ranní rozcvičky. Ve skupince s Jirkou se dostávám na chalupu a s ostatními se skvěle chystáme na ranní blok.

Statické Gung Gee na začátek provádím docela s chutí a i když ke konci se mi již nohy třepou jako z rosolu, dojedu to s vlasatým Honzou a Tomem až do konce. Více než půl hodinky je myslím dobrý čas. Aplikace, které následují jsou pět fajn a jenom nás rozparádí k pokračování ve volném boji i po nich. S Tomem si chvilku hrajeme na bojovníky a mám radost, když se mi občas podaří Toma zasáhnout bočním kopem nebo jiným úderem. Dokonce si troufnu vyzvat i vlasatého Honzu abych zjistil, že počáteční nadšení bylo doopravdy předčasné. Ani si nevrznu a jenom schytávám ránu za ranou. Chvíli mne vystřídá Ondra abych pak zase pokoušel osud sám. Pár dobře cílených úderů mne však přesvědčuje, že je přede mnou ještě dlouhá cesta. Odcházím na pokoj si dáchnout a ani netuším, že jsem si zadělal na možný konec letní školy. Když se vracím na páky, začíná mne docela nepříjemně bolet koleno, které jsem si zřejmě při jednom z pádu natáhnul. Na oběd se ještě dobelhám ale po obědě je již docela nepříjemný každý pohyb ať už natažení nebo pokrčení. Začíná to tuhnout čím dál více. Saša mi snaží pomoci a koleno mi baňkuje. Cítím ale, že je to asi jenom začátek trablů. Odpolední blok s opičí tyčí docela zvládám, i když skoky již musím šidit. Pak ale vše zase tuhne a výuka gung gee ve dvojici je již utrpením. Ostatní se ovšem skvěle baví. Kudlanka jim jde jako by ji s Lamem dělali včera, Brutus exceluje se stoličkou a i ostatní předvádí pěkné výkony. Jirka na to má možná jiný názor ale mně se to líbí. 

       Au to byla rána.....                             S naklepanou fašírkou ale úsměvem na rtech

Na večeři vyměknu a  jedu nakonec autem. Jak jsem rád, že nemusím šlapat pěšky. Večer je promítání výukových filmů z různých soutěží a vystoupení. Cesta je před námi ještě nekonečně dlouhá, ale to nám snad nebude vadit. Je to otázka životní filosofie a přístupu k životu a k sobě samým. Já se možná na chvíli zastavím (vzhledem ke ztuhlému kolenu), ale z dlouhodobého hlediska je to správná volba. Možná zabere mastička ze Sibiře, kterou mi nabídla Marina. Ráno uvidíme.