Popůvky v období feudální rozdrobenosti 1349 – 1609

Nejstarší písemná zpráva o Popůvkách je z roku 1349, kdy o jejich existenci svědčí záznam, že Ješek /Jan/ z Popovic /Popůvek/ získává darem od Petra z Rosic jedno popluží ve vsi Komínec. Popluží byl díl půdy obdělávané ve vlastní režii vrchností, její poddaní na ní robotovali. 

Další záznam v Zemských deskách brněnských z roku 1358 uvádí Ješka z Popůvek jako majitele jednoho dílu vsi, druhý díl vlastnil Pešek /Petr/ z Troubska , brněnský měšťan. Téhož roku Ješek zapisuje manželce Markétě 150 hřiven stříbra v Popůvkách a v Kominci, kde drží 1 a půl dvora. 

Komínec /též Kominec, Komence či Kominice/ se rozkládal na území katastru dnešní obce na levé straně Augšperského potoka na vyvýšenině u lesa naproti dnešnímu Hornímu rybníku. 

V letech 1318-1326 tu 2 lány, patřící olomouokému biskupství, držel jako léno Zvěst z Kominc. Lénem byla půda propůjčená do osobního držení za prokázané služby. 

Mezi vlastníky v Komínci se často setkáváme se jménem Petra z Rosic, který zde rozšiřoval svůj majetek. Roku 1366 mu Eva z Kominic dala 1 lán, roku 1349 koupil od bratrů Václava a Bohuty 4 a půl lánu a sám dává díl půdy Ješkovi z Popůvek. Roku 1385 kupuje od Mikeše z Troubska 3 lány. Poslední záznam o změnách v držení majetku je z roku 1398, kdy Petr z Rosic dává 1 lán kuchaři markraběte Jošta Bohuslavu, řečenému Hrbek.

Přes sto let není potom o vsi žádná zpráva, až roku 1522 je uváděna jako pustá u panství rosického. 

Dobu zániku lze klást do roku 1458, kdy tudy ustupovalo vojsko českého krále Jiřího z Poděbrad pod vedením jeho syna Viktorina, pronásledované vojskem uherského krále Matyáše I.Korvína. Matyášovo vojsko vypálilo mnoho sídel na Moravě a mezi nimi mohly být i Kominice.

 

Popůvky existovaly nepochybně i před první písemnou zprávou o nich.

 

 

Ve 14.století u nás vládli Lucemburkové, moravským markrabětem byl v letech 1349-1375 bratr Karla IV.Jan Jindřich, v letech 1375¬1411 jeho syn Jošt.

 

Vesnice patřila mezi menší, počet domů se pohyboval odhadem kolem 10, počet obyvatel mohl být 60-80 osob. 

Stavení se rozkládala po obou stranách potoka s brodem uprostřed. 

Až do roku 1609 nebyla ves v držení jedné osoby. Dominantním vlastníkem byl rod drobné šlechty – pánů z Popůvek, ale stále se tu vyskytují jména dalších majitelů jednotlivých domů a půdy ve vsi. 

Přirozenou otázkou je umístění dvorce pánů z Popůvek. Tento zemanský /vladycký/dvorec,  spíše jen větší selské stavení se rozkládal asi na místě pozdějšího panského dvora nebo naproti němu, kde později došlo k rozdělení většího stavení na tři menší. 

Za zakladatele rodu považujeme zmíněného Ješka z Popůvek, řečeného Hrabiše. Rod pánů z Popůvek je doložen až do roku l535, kdy umírá jeho poslední příslušnice Markéta z Popůvek a na Pozořicích, která ještě vlastnila i část Popůvek. 

Ješek vlastnil majetek v Popůvkách i v Kominci, koncem l4.století postupně prodává část svého majetku - r.1385 půl dvora v Kominci Mikšovi z Troubska, r.1386 půl dvora v Popůvkách Vlčkovi z Opatovic, roku 1387 jeden dvůr v Popůvkách Oldřichu Komárovi ze Skalice. 

Mikeš z Troubska r.1390 prodává dvůr v Popůvkách se 2 a půl lánem polí Buškovi z Bítešky, ten své manželce Dorotě zapisuje věno 50 hřiven. Po Buškově smrti připadá majetek markraběti Joštovi, který ho roku 1406 prodává Alšovi z Pěnčic a jeho bratrům za 30 kop grošů. Téhož roku prodává Katruše z Popůvek sestře Bužně svůj podíl po otci. Majetek paní Bužny je spojen s majetkem jejího manžela Petra z Býkovic.

 

Základy domů byly z hrubě opracovaných kamenů  do výše asi 60 cm, na nich byla srubová konstrukce s mazanicí mezi trámy, střechy byly doškové.Malá okénka s vypnutými zvířecími blánami propouštěla do domů sporé světlo.Ve vytápěné místnosti bylo ohniště ohraničené plochými kameny, stejně tak otvory do pece s kopulovitou klenbou. Dna ohnišť i pecí byla z hlíny, kamenů a keramických střepů, držela dlouho teplo.Kouř byl odváděn tzv.dýmníkem na půdu a štítem ven z domu. Kromě vytápěné místnosti bylo v domě několik komor, v zadní části sklípek, chlévy, sýpka, na dvoře pak ohrady pro další dobytek.

 

K vybavení domu patřilo několik hrnců, džbánů, pohárů, misek a trojnožek, případně cedník a pokličky od hrnčíře, někdy i keramika opatřená polevou. Používali jistě i dřevěné misky, lžíce a vědra. Ke skladování obilí, mouky a dalších potravin sloužily masivní nádoby-zásobnice. Zrní se mlelo na ručních kamenných mlýncích, existence mlýna v té době není v obci doložena. Ke svícení používali hliněných kahanů. Ze železných nástrojů měli nože, dláta, kladiva, lopatky, nebozezy, dále k vybavení domů patřily skoby, hřebíky, petlice a zámky. Bohatstvím pro rolníka byla železná radlice, odvalový dřevěný pluh, kosy, a srpy. 

 

Obživu poskytovala pole, na nich se hospodařilo trojhonným způsobem to jest střídáním ozimů, jařin a úhoru, který byl využíván k pastvě. Protože ještě nebyly brambory, kukuřice či fazole, jedli prosné a ovesné kaše, pečené plecky, hodně chleba, jídla z hrachu a čočky, zeleninu a ovoce, hodně používali koření.Vzácnějším bylo maso z domácích zvířat i ulovené zvěře, bohatší pak měli maso častěji a jídla z kvalitnější mouky, mleté ve vzdálenějším mlýně. Sladilo se medem lesních včel, rozvařeným sušeným ovocem, strouhanou mrkví nebo potočnicí. Stravu doplňovalo mléko a výrobky z něho. 

Výnos z hektaru byl u obilí jen do 1 tuny, sklízelo se srpy, mlátilo cepy. Vrchnost i církev vyžadovali placení daní a odvádění dávek. Robota ještě nebyla příliš rozšířena, naši předkové asi měli povinnost udržovat část cesty z Brna na Prahu, která vedla poblíž Popůvek. Největším nebezpečím našich předků byly v té době vpády vojenských oddílů, požáry, neúroda a epidemie nemocí.

 

Počátkem neklidného l5.století jsme svědky sporů o majetek i mezi členy rodu pánů z Popůvek. Svých práv se domáhají sestry Jitka a Anna z Popůvek, majetek se drolí a když další z rodu Katruše z Popůvek přijímá na spolek svého manžela Jana z Pozořic /on se potom píše z Popůvek/, vlastní jen polovinu dvora se 3 a půl lánem polí ca. 5 a půl podsedka s příslušenstvím.To už se píše rok 1446. 

Roku 1447 Jan dostává do vlastnictví ves Pozořice se dvorcem,10 lány a 7 chalupami. Rozhoduje se přestavět dvůr na tvrz a odstěhovat se tam .S manželkou Katruší mají 4 děti - Hynka,Viléma,Veroniku a Jiříka. Prvorozenému Hynkovi nechává spravovat dvůr v Popůvkách, ten si vede dobře, postupně ke dvoru patří až 11 a půl lánu polí. První Hynkovou manželkou je Barbora z Okrasovic. Dalším z držitelů půdy ve vsi je Dorota z Popůvek s manželem Janem Přepickým z Martinic. 

Hynek musel být obratným v hospodaření i v politice .Je možné, že zbohatl i z vinohradnictví. Na jižních svazích u Popůvek tylo vhodné pěstovat vinnou révu, stejně tak i u Pozořic. Existence vinic je doložena v sousedním Troubsku již roku 1412, vinice byly tedy jistě i u nás. Popůvky nestihl osud vypálených Kominic, snad tehdy Hynek stál na straně stoupenců uherského krále na Moravě, v jejich čele stál  Jaroslav z Boskovic, kancléř Matyášův pro české království. 

Po otcově smrti se Hynek z Popůvek a na Pozořicích stěhuje do Pozořic, žení se s druhou manželkou Kunkou z Rakových, mají spolu jedinou dceru Markétu. Od Dobeše Černohorského z Boskovic, majitele rosického panství, nejvyššího sudího – později moravského zemského hejtmana kupuje výhodně hrad Holštejn a k němu přináležející zboží-dvůr pod hradem, vsi Ostrov a Lipovec se dvory, 3 lány v Šošůvce, pusté vsi Housko, Kulířov, Hamlíkov a polovinu Podomí. K této koupi, uskutečněné roku l493, musel mít dostatečnou sumu peněz. Předtím roku 1490 opovídal škodu ve výši 800 zlatých Janovi ze Zástřizl a Nemotic.

Není známo, zda uvedenou sumu získal.O Popůvky se v té době stará jistě jen okrajově, na zdejší dvůr přijímá na spolek svoji sestru Veroniku roku l492. 

Jako majitel hradu, sice chátrajícího pod správou purkrabích, má Hynek erb tvořený štítem a bílým polem a se znázorněním řízků vinné révy v barvě hnědé. Nad štítem byla přilba v barvě modré a nad ní opět dva řízky vinné révy. 

Roku 1504 Hynek dědí po Václavu z Pivína v Brně ulice Novosady a Křídlovice, pod Rousínovem ves Slavíkovice. Nepodařilo se mu zvelebit hrad Holštejn, sídlil na tvrzi v Pozořicích. 

Po Hynkově smrti se vdova Kunka z Rakových roku 1529 provdala za Oneše Gedeona z Olešničky, žili na dvoře v Ostrově u Macochy, patřilo jí i lenní zboží v Chrlicích.  Kunka umírá roku 1532. 

 

Dcera Hynka a Kunky Markéta z Popůvek a na Pozořicích se provdala za Jana z Vidbachu. Jako dědička majetku v Popůvkách prodává tento r.1531 brněnskému měšťanovi Martinu Rojíkovi. 

 

Mezi Kunkou a její dcerou Markétou a zetěm Janem z Vidbachu nebyly dobré vztahy. Ten dokonce vymáhal na Kunce soudně věno pro Markétu. Sám umírá v mladém věku, zanechává po sobě kromě vdovy i dcery Annu a Polizenu. Markéta se brzy -roku 1531- podruhé provdává, bere si Oldřicha Přepického z Rychmberka, má a ním dceru Alinu. 

Dnes majetek ve středověku nejslavnějšího Popůvčana Hynka z Popůvek a na Pozořicích připomínají jen trosky hradu u stejnojmenné vesnice na Blanensku nad potokem Bílá voda, zbytky hradního příkopu a u úpatí převislé skalní stěny pod hradem můžeme nahlédnout do vstupního otvoru nepřístupné jeskyně Hladomorna.  Do ní byly v době, kdy hrad byl v držení loupeživých rytířů na  přelomu l4.a 15.stcl./ z hradního nádvoří svrhávány zajaté oběti, nemající se čím vykoupit.V místní restauraci si vyhledáme erb pánů z Popůvek mezi posledními majiteli hradu. Ani pozořická tvrz se nezachovala. 

Dcery po Martinu Rojíkovi Dorota a Anna r.l55l prodávají pět usedlých v Popůvkách Matyáši Munkovi z Ivančic. Pertnold z Lipého, vnuk majitelů rosického panství Bohunky z Pernštejna a Jaroslava Černohorského z Boskovic, prodává jako další držitel z Popůvek Janovi staršímu ze Žerotína vše, co mu náleželo v Popůvkách. Roku 1609 Vilám Muňka prodává svůj díl v Popůvkách Karlovi staršímu ze Žerotina, který Popůvky, asi již jako výlučný majitel připojuje s Troubskem ke svému rosickému panství. Tím končí pro Popůvky období "feudální rozdrobenosti a ves patří nadále jednomu vlastníkovi.

 

Munkové z Ivančic stanovili na přelomu 16. a l7.stol. přijatelnou dobu roboty - sedlák 14 dnů koňmo, podsedník 14 dnů pěší roboty, dále byla povinnost dovozu dřeva do nově postaveného zámku v Troubsku a předení panského konopí. Poddaní mohli šenkovat vlastní víno.

 

Naši předkové byli odedávna spjati s Troubskem. Chodili tam do kostela, farář jim křtil děti, sezdával je i pohřbíval. Fara byla obsazována vrchností, kostel stával nedaleko nynějšího. Jsou známá jména některých duchovních správců: l346 Ozuckrai, 1378 Bučko, 1384 Jan z Buchlovic, 1394 Mikuláš Maczo z Litovle, 1401-l406 Niklas, l431-1434 Jan, l436 Michael, l521 Jakub, l535-l538 Tomáš. Když Munkové přestoupili k českým bratřím, dosadili místo vypuzeného katolického faráře českobratrského kazatele Matyáše Holomuckého /1574-1578/, roku 1600 je znám Jakub Petrozelin. 

V Troubsku byla také kovárna a krčma. z roku 1603 je zmínka o existenci pivovaru a mlýna. 

Na Veselce je již poč.15.stol. připomínána hospoda později kovárna a kolárna.