Popůvky od počátku třicetileté války/1618/ do zrušení roboty/1848/

Žerotínové vlastnili Popůvky 66 roků, potom Karel starší ze Žerctina, významný nekatolický šlechtic, musí odejít do ciziny, proto r.1628 prodává rosické panství veliteli císařských vojsk Albrechtovi z Valdštejna.Ten o rok později prodává panství se ziskem Janovi z Wendenberku.Werdenberkové zastávali významné postaveni ve Vídni, na svých moravských panstvích se nezdržovali. Místní správci vymáhali dávky pro vrchnost i pro sebe.

 

Třicetiletá válka v letech 1618-1648 přinesla útrapy i obyvatelům Popůvek, zvláště za vpádu švédských vojsk na Moravu roku 1642 a 1645, kdy obléhali neúspěšně Brno.Snad podle místa úkrytu v lesích u Kývalky přetrval do dnešních dnů místní název části lesa "Švédské zmoly". Po návratu z lesů našli naši předkové vypálené statky celoláníků Václavovského /1/ a Řezáče /13/, půlláníka Šebkovského /111/ a chalupníka Nekvapila /8/. 

V obci bydleli ještě po válce či během ni dvouláníci Adam Herantejský/4/ a Marek Kilíšek /5,6/, celoláník Pavel Melichar /prostor dnešního dálničního mostu/, půlláník Tomáš Výška / ?/ a chalupníci Hana Strachoň /16/, Lukáš Pospíšil /17/, Matěj Macinek /19/, Pavel Janič /20/, Martin Brázda /21/ a Hans Vinopal /23/. Zdá se, že od potoka směrem k pozdějšímu panskému dvoru nestály domy č.2 a 3.

 

Panský dvůr a zahradu zřizuje vrchnost v Popůvkách roku 1662. 

Chce mít větší užitek z půdy obdělávané ve vlastní režii, protože z takové nemusí platit daně, obdělávána je v rámci robotní povinnosti poddanými. Panský dvůr a zahrada je na místě zabraných domů Adame Herantejnského a Pavla Melichara, od Adama je odebrán lán polností, stejně tak od Pavle Melichara. Dále je ke dvoru připojena veškerá půda dvouláníka Marka Kilíška .Ke dvoru tak patři asi 49 ha kvalitní půdy u vesnice, rolníci a chalupníci vlastní 82 ha ve 127 dílech na méně úrodné půdě dále od vesnice.

 

Podle Lánského rejstříku vsi Popůvek z roku 1674 se setkáváme vesměs s novými jmény hospodářů: celoláníkem je Urban Černoušek /12,13/ půlláníci Hans Ambrož /10/, Jíra Sojka /7/, Jíra Hnojný /6/ a Bartoň Brázda /11/, čtvrt1áníci Tomáš Voj /5/ a Jíra Strejček/7/, chalupníci Jíra Černý /8/, Bartl Pospíšil /16/,Václav Švehla /17/, Mikuláš Brázda /l9/,Vávra Janiš /20/, Pavel Kocourek /21/ a Adam Hnojný /23/. Později se usadil na pustém č.l celoláník Melchior Januš.

 

Z uvedeného seznamu hospodářů můžeme odvodit četnost používání mužských křestních jmen. V roce l674 se Jíra vyskytuj 4x, Adam, Marek a Pavel 2x, po jednom je Bartl, Bartoň, Hans, Melchior, Mikuláš, Tomáš, Urban a Vávra.

 

Pro větší zisk zakládá vrchnost na poddanské půdě i rybníky /tehdy byl založen dnešní Horní rybník/, stráně kolem vsi pronajímá k pěstování vinné révy. Ve výčtu držitelů vinohradů v hoře zvané Lauzary najdeme 13 jmen, v části Horka 44 dílů vinohradů s 86 jmény. Jen menšina z nich se shoduje se jmény místních hospodářů, jinak tu najdeme nájemce z Troubska, Bosonoh, Žebětína, Komína, Veveří a dva poddané Králové kláštera.

O četnosti pěstování vinné révy svědčí i to, že vinný hrozen je ve znaku Troubska, Bosonoh, Žebětína, Ostrovačic i Popůvek také Bosonohy mají u bosé nohy dva hrozny. Jen Rosice mají ve znaku stříbrnou štiku, Omice jelena ve skoku a lípu a Střelice kosu a střelu.

 

Poddaní pánů z Werdenberku jsou opět katolíky, protože stejnou víru má i panstvo, které vybírá církevní desátek, ale Troubskému faráři jej zadržuje ten se na troubské faře nemůže uživit. Protože spravuje i faru rosickou, na mše se někdy z Popůvek musí chodit do Rosic nebo Střelic. Od roku 1642 jsou vedeny, matriky narozených, oddaných a zemřelých na troubské faře, nejsou z počátku úplné.

 

Bez svolení vrchnosti se poddaní již volně nemohou stěhovat, dávat děti na řemeslo či dokonce na studie, i ke svatbě je třeba souhlas vrchnosti.

 

Ze 17. stol. mají svůj původ smírčí kameny v lesní části katastru. Cesta přes les na Rosice či  Ostrovačice nebyla příliš bezpečná a několik osob bylo přepadeno, oloupeno a zabito. Zjištění pachatelé měli možnost uniknout trestu smrti vykoupením se dohodou s pozůstalými oběti, a to zaplacením dohodnuté částky, uznáním viny, vytesáním smírčího kamene jako projevu kajícnosti a veřejným odprošením oběti na jejím hrobě. 

Dodnes můžeme spatřit jižně od silnice 602 na tzv. Krátkém kopečku nachýlenou kamennou desku o rozměrech 55, x 45 x 12 cm nad terénem s vytesaným symbolem latinského kříže.

Poblíž směrem k dálnici stával smírčí kámen o rozměrech 134x42x19 cm. V horní neúplné části byl vyryt nápis" ... zahynul jest Jakub Worpitz z Velké Býteše ... Bůh budiž milostiv duši jeho 1661 ... ", v dolní části byl vytesán kříž. Kámen byl asi zničen při stavbě elektrovodu. Třetí kámen měl být někde u cesty na Žebětín, je o něm zmínka v blíže neznámé knize ze 30.let 20.stol.

 

Roku 1684 umírá majitel panství Ferdinand z Werdenberka a panství kupuje Jiří Heusperský z Fanalu a troubskou část dává  svému mladšímu bratrovi  Felicianu  Juliovi.

 

Vesnice pomalu mění svůj vzhled. Ke stavbě domů se více používá lomový kámen.O jeho těžbě svědčí řada jam v lesních stráních. Přetrvává malá vybavenost nábytkem, oděvy se z bidla u stropu stěhují do truhel. Čeládka spává v nevytápěné  komoře nebo ve chlévě. Koncem 17.stol.a na  poč.18. stol. se již pěstuji brambory. 

 

Vrchnost jmenuje rychtáře jako svého úředníka ve vesnici, bývá to některý sedlák.Prvním známým rychtářem v Popůvkách byl Anton Votoupa1ík z č.19.uváděný r.1749. Pomocníkem rychtáře byl purkmistr. 

Jiří Rupert Hausperský zrušil roku 1691  řadu svobod poskytnutých poddaným Vilémem Munkou. Dnes vládu Hausperských připomíná jen název potoka Augsperský či Augšperský. 

Od roku 1702 je Troubsko spolu s  Popůvkami a Ostopovicemi samostatným statkem. Roku 1723 dědí statek bratranec Feliciana Juliana Bohumil Tadeáš Hausperský z Fanalu. Pro f'inanční těžkosti je nucen panství r.1731 prodat Františku Antonínu Říkcvskému z Dobřic za 85 000 zlatých a 200 dukátů. Již r.1735 mění opět panství majitele, stává se jím Tomáš Jan Sekora ze Sekenberku. 

Nový majitel pečuje o hospodářství, uváděno je již pět rybníků, z toho 3 nově zřízené, ustanovuje správce ve dveře troubském, šafáře v Popůvkách a Ostopovicích, usazuje na dvoře další řemeslníky, začíná s úpravou zámeckého parku, nového nájemce dostává vrchnostenská hospoda na Veselce, také pivovar má nového sládka. 

Veselka - tento název se prvně objevuje r.1689, hospoda je připomínána již v 15.stol., po třicetileté válce byla zbořena a nově postavena. 

Pivovar zde byl zřízen po požáru troubského pivovaru  r.1790, zaviněného sládkem Janem Vávrou. Na Veselce tyla též kovárna a kolárna. Hospoda musela povinně prodat ročně 6 sudů panského vína a platila vrchnosti r.1750 nájem 70 zlatých, kolárna 6 a kovárna l6. Byl tu i rybník se 7 kopami ryb /420 kusů/.

 

Tomáš Jan Sekora umírá.1740 a péči o panství přejímá vdova Anna Cecilie do své smrti r.1787 a po ní její dcera Marie Cecilie do r.1806. 

 

Císařovna Marie Terezie /1740-1780/ potřebova1a uhradit zvyšující se vojenské náklady, nechává proto opakovaně udělat soupisy veškeré půdy za účelem jejího zdanění. Díky soupisu půdy z roku 1749 se nám zachoval přehled o pozemkovém vlastnictví v Popůvkách.

Rozloha polí  sedláků byla 104,2 ha, panského dvora 58 ha, úhoru bylo 11,6 ha, zahrad 2 ha, luk na 28 fůr sena a 13,5 fůr otavy, vinohradů 10,1ha /bez vinohradů byli vlastnici domů č.5,15, 16, 18.

Půllánici Josef Blanka /l/,Václav Sadílek /2/, Martin Černoušek /3/, Jakub Bartoněk /6/,

Havel Pospíšil /10/, Martin Sojka /11/, Jan Brázda /12/,Mikuláš Sitárek /13/,Lorenc Januš /14/.

Čtvrtláníci: Jan Svoboda /5/,Anton Januš /7/,Anton Juřeček /8/,  Matěj Pospíšil /15/

Jura Januš /16/,Bartoň Brázda /7/, Mikuláš Pospíšil /18/,Anton Votoupalík /19/, Blažej Januš/20/, Matcuš Pospíšil /21/, František Nekvapil /23/, Jura Nekvapil /24/ 

Nejvíce půdy vlastnil Josef Blanka 8,8ha, nejvíce vinohradu měl rychtář Anton Votoupalík 2,4 ha. 

Soupis je doplněn i první známou obecní pečetí - byla malá s hroznem uprostřed a kolem s nápisem S.diediny Bocuffca  /S.= Sigilum = pečeť/. 

Od roku 1748 se stavěla silnice z Brna do Jihlavy přes Popůvky, do Prahy pak v letech 1752-1760. Její předchůdkyní byla tzv. říšská silnice. Od r.1750 po silnici jezdili jízdní poštovní. Poslové na koních, od r.1790 poštovní vozy. 

 

Výpis dominikální fasee /daňového přiznání/ z roku 1750 uvádí, že Popůvky platily viničnou daň ve výši 78 zlatých, z polí 38 zlatých, z kopanin 3 zl. a ze dvora 7 zlatých.vrchnosti odváděly 58 kuřat a 319 vajec. Půlláníci robotovali se 2 koňmi 2 dny v týdnu, čtvrtláníci 3 dny v týdnu pěšky. Obilní činže se odváděla. ve snopech nebo v zrní - bylo jí povinno 7 a půl sedláků, a to ve výši každý kopu snopů pšeničných a žitných a společně 15 kop snopů ovesných. 

Dvůr v Popůvkách měl kromě polí ještě 13 ha pastvin, 0,8 ha zahrady, louky pod dvorem na 6 fůr,u rybníka na 4 fůry a pod silnicí na 2 fůry sena a fůru otavy. 

Názvy tratí na Políčkách ,na Čtvrtích, pod Šípem ,v Koutech ,v Padělkách,V Poloudílkách, na Vysůvcích, na Vejhonkách, pod Vysokým polem, na Vyšůvce, louky pode Vsí, v Kominicích, na Rybníčkách, pod Horním Rybníčkem, v Bukovanech ,na Příjezdech, pod Sádkama, vinohrady v Horce, Lauzary /ponechán původní pravopis/. 

Z názvu trati "pod Horním rybníčkem" vyplývá, že musel existovat i rybník Dolní, který byl potom postaven s povolením vrchnosti Janem Králem roku 1787.

 

Další soupis majetku je z roku 1766 pod názvem Tereziánský  katastr vsi Popůvek /Popowitz/. 

Kromě 9 půlláníků a 12 čtvrtláníků a panského dvora je uváděn i majetek obce, a to 4 měřice polí, l0 měřic úhoru, 4 měřice pustin, 6 měřic pastvin, měřice vinohradu, louky na fůru sena a otavy a 4,7 ha lesa. Dále jsou uváděni 4 podruzi vlastníci vinohrady a jméno obyvatele obecní radnice /Rudolf Bokori/ - ta stávala na návsi. Přespolní vlastnili v obci 11,2 ha vinic. 

Kolem roku 1770 rozdělila vrchnost znovu půdu tak, že každý půlláník měl necelých 5 ha polí, čtvrtláník 2,3 ha. Půllánici platili vojenskou daň ve výši kolem 10 zlatých, pozemkovou 1 zl.a 3 krejcary, zelnou 5-11 kr., odvádějí i 2 kuřata a 11vajec. Robotují se  dvěma koňmi 2 dny v týdnu, od sv.Jana do Václava též 1 osoba 4 dny v týdnu pěšky. Čtvrtláníci platí vojenskou daň 5 zlatých, pozemkovou 40 kr.,zelnou 11 kr. a odvádějí 1 kuře a 5 a půl vejce. Robotují od sv.Jana do sv.Václava 1 osoba 6 dnů v týdnu pěšky, jinak 3 dny. 

Každý podruh, který není stár, robotuje den v týdnu. 

V listopadu až únoru se robotuje od 8 do 16 hod. v květnu až srpnu lze robotovat od 5 do 19 hod., v ostatních měsících od 7 do 18 hod. Pěší robotníci odpočívají za poledne 1 hod.,tažní 1 a půl. Při dlouhé robotě se za poledne odpočívá 2 hodiny. 

Během senoseče a žní obdrželi robotníci týdně dvakrát i třikrát pivo,a to na osobu 1 nebo 1 a půl mázu /1 máz = 1.9 litru/. 

Po ukončení žní dostali robotníci – asi na 100 0sob-3 sudy piva, ovčí nebo hovězí maso, bochník chleba každý. Během roboty týdně též bochník chleba. 

 

Církevní desátek z Popůvek dostávala vrchnost, ta faráře platila a zajišťovala pro faru dřevo a seno.Roku 1766 odváděly Popůvky desátek čítající 30 mandelů pšenice a žita /1 mandel =15 snopů/.

Z každého domu dostával farář dále o vánočních svátcích koláče dle uvážení, 3 krejcary a v den nanebevzetí P.Marie ještě z obce 30 kr. 

Rokem 1764 je označen zvon ve vížce místní kaple, která je pozdější. Dříve býval asi na dřevěné zvonici na návsi-jeho váha je 50 kg, průměr 38 cm, výška 33 cm. Nese nápis: S.MARIA ORA PRO NOBIS a jméno výrobce LIBORIUS MARTINU IN BRUNN 1764.Výzdoba: reliéf sv.Jana Nepomuckého a P.Marie s dítětem, dokola je krajkové výzdoba. 

Zarážející je skutečnost, že kolem r.1770 vrchnost nejen měnila rozlohu držby poli, ale asi svévolně určila nově i držbu domů. Mezi záznamem vlastníků z let 1766 a 1775 jen ojediněle je u domu stejné jméno, najdeme je u jiného čísla domu. Co k tomu vedlo vrchnost se již nedovíme. 

V roce 1787 mají Popůvky 24 domů, z toho č.4 je panský dvůr, č.9 obecní dům na návsi, není započítán mlýn č.25. Počet obyvatel mohl dosahovat 150-165 osob. 

V l8.stol.umíralo až 30% narozených dětí do roku věku, ve1ká byla i úmrtnost do 10 let. Dospělosti se tak dožívala necelá polovina narozených. Roku 1772 umírá v důs1edku epidemie 20 osob, což bylo asi 14 % obyvatel vesnice.Také roku 1790 umírá asi 10 % obyvatel. Světlou výjimkou v délce věku je Josef Vielný, který se r.1716 dožil 93 let. 

Četnost křestních jmen v té době: Anton 4 x, Šimon 3 x, František, Lorenc, Martin a Mates po 2, Bartoň, Georg, Jan, Matěj, Václav, Vávra po 1 u majitelů domů. 

V l8.stol.se podle záznamů narodilo v obci 557 dětí, zemřelo 554 osob, ročně byly uzavírány 2-3 sňatky. Hodně dětí se narodilo koncem století, r.1792 je zaznamenáno narození prvního nemanželského dítěte. Roku 1797 si 60ti letý bral 25letou nevěstu. Vzhledem k vysoké dětské úmrtnosti se průměrný věk zemřelých vyšplhal pouze na 23,7 roku.

 

Názvy tratí:/1787/ Padělky, nad Dědinou, Záhumenice, Číhalky, nad Panskou nivou, Poloudily Dolní, Poloudily Prostřední, Krajiny, pod Zalepším, pod Krbálem, Políčka, Bukovanský louky, na Rybníčku, nad Rybníkama, První kus, Prostřední kus, Poslední kus,v Čtvrtkách , pod Šípen, na Vysokém poli, v Koutech, Sádky, Vyšůvky, nad Velkým rybníkem,

nad Posledním rybníkem, Příjezdy, Popůvská hora, Spodky, Nad Frejdama, Nádavky, Prostřední horky, Kopaniny, Nivky, Zmoly, Lozary, pod Vinohradama, Zahrádky, u Silnice, na Kopci, Horní tále, nad Výhonem. 

Údaje z roku 1787 stvrdili svými podpisy rychtář Matěj Soukup /č.15/ a purkmistr Martin Sitárek /č.l/. 

Po schválení Všeobecného školního řádu roku 1774 se v celém mocnářství šířila stavba triviálních škol s výukou čtení, psaní, počítání a náboženství. 

Roku 1795 byla nákladem vrchnosti v Popůvkách postavena na části panské zahrady školní budova, výuka započala r.1796.učitelem byl po dobu jejího trvání do r.1813 František Kaláb.

Škola stála v místě dnešního dálničního mostu v Chaloupkách. Marie Cecilie ze Seckenberku založila pro učitele Troubska, Ostopovic a Popůvek hudební nadaci ve výši 8395 zlatých. Z ní dostával Fr. Kaláb plat 100 zl.ročně. Kromě toho platili žáci ze zámožnějších rodin 2 kr., z chudších 1 kr.týdně. Musel bezplatně muzicírovat o slavnostech v zámku a při mších v kostele. 

 

Nadace Marie Cecilie: 

- 8 395 zl. -hudební - na plat učitelů škol 

- 2 500 zl.-pro dva potřebné studenty 

- 1 550 zl. -pro podporu daněmi povinných poddaných 

- 950 zl.-pro podporu poškozených ohněm /r.1757 vyhořela v Troubsku polovina domů/ 

- 2 000 zl. - pro 6 chudých rodin.

 

V Troubsku byla farní škola již roku l662, r.1665 si její rektor Svoboda vzal za manželku vdovu Marinu z Popůvek. Do troubské školy byli posíláni někteří selští synci z Popůvek.

 

Anna Cecilie /matka Marie Cecilie/ nechala postavit v letech 1746-1758 nový kostel v Troubsku na místě, kde již dříve zhruba kostel stál. Měl 5 oltářů, varhany, zvon ze starého kostela, vysvěcen byl r.l753 provizorně, r.1779 slavnostně. Roku 1785 blesk zapálil kostelní věž krytou šindelem, ten byl při opravě nahrazen měděným plechem.

 

Počátkem 19.stol. sužoval obyvatele pobyt francouzských vojsk v letech 1805 - 1809, kdy žádají ke snídani máslo a kořalku, na oběd a večeři maso a víno, rekvírují koně a píci. 

Po císařské silnici projížděly a procházely kolem Popůvek vojenské oddíly, sedláci byli nuceni poskytovat potahy a povozy pro přepravu munice.V blízkých Ostrovačicích r.1793 při výbuchu tří vozů se střelným prachem zahynulo několik povozníků. 

Z výkyvu počasí je zaznamenáno, že r.1811 byla velká úroda, r.1823 byla suchá tuhá zima, r.1827 bylo teplo až do vánoc, chodilo se i v prosinci bosky. 

Marie Cecilie ze Seckenberka umírá r.1806 bez potomků, dědicem jmenovala Leopolda rytíře Koffilera s tím, že přijme přídomek "ze Seckenberku".Když tento r.1809 umírá, dědí panství jeho bratranec Maxmilián. Drží panství do r.1823 8 potom z několika uchazečů o dědictví vychází vítězně Leopold Hodák, který odškodnil ostatní  a stal se výlučným majitelem. 

Počet domů v Popůvkách dosáhl. roce 1820 37, obyvatel je r.1834 uváděno 199. V obci je stále 9 půllánů, 12 čtvrtlánů, panský dvůr, mlýn, 11domkařů a pastouška. 

Z budovy zrušené školy je zřízena lesovna. Od r.1813 zde bydlí Puttikovi jako správci lesů troubského panství. Přestěhovali se sem z pivovaru ne Veselce. Nadlesním byl zprvu Franz Puttik, po něm jeho syn Alois. Tomu se zde narodil r.1856 Wilhelm, který se proslavil jako lesní inženýr a jeskyňář ve Slovinsku. 

 

U odbočky od silnice Brno-Jihlava-Praha do vsi nechala vrchnost vystavět r.1806 hospodu a jejím prvním nájemcem byl Jan Winter. Proto ona i její nejbližší okolí nese název Vintrovna. Winter = zima.

 

Naši předkové si oddechli při vydání patentu o zrušení nevolnictví r.1781. Robotní, finanční a naturální povinnosti vůči vrchnosti zůstaly až do r.1848. Negativně zasáhlo obyvatele snížení hodnoty papírového oběživa po státním bankrotu r.181l na jednu pětinu.Také cholerové epidemie sužovaly obyvatele. 

V letech 1788-1800 se rodilo ročně v průměru 11dětí, nejvíce r.1816 - 16 dětí. Na druhé straně v důsledku epidemií zemřelo r.1806 28 osob, t.j.asi 16 % obyvatel, v roce 1810 zemřelo 25 osob a r.1836 24 osob, zatímco dětí se rodilo v těch letech kolem 5 a ani polovina se nedožívala dospělosti. Během 1.pol.19.stol.se narodilo celkem 418 dětí, zemřelo ale 456 osob. Za 50 let bylo uzavřeno v obci 142 sňatků. Zajímavostí jsou sňatky z r.1810, kdy ze strachu před odvodem do vojska mladíci uzavírali se souhlasem faráře Kuchelmeistera sňatky a nevěstami mladého věku. Toho roku 8e ženili dva sedmnáctiletí a jeden osmnáctiletý  s nevěstami ve stáří 16,17 a 25 let. Počátkem století bylo 42 % nevěst starších než ženiši. Souviselo to se zletilostí a vojenskou službou. Zletilost byla až od 24 let, při nižším věku se muselo žádat o výjimky. 

Rychtářskou funkci zastával r.1809 Jiřík Bartl /č.24/, roku 1820 Matouš Januš /č.7/, roku 1821 Lorenc Bartoněk /č.22/. 0becní dům na návsi byl zbytečně velký a nevyužitý. Byl proto r.1820 rozdělen na tři části na menší obydlí, obecní zastupitelstvo se scházelo u rychtáře či v hostinci. 

V Troubsku je škola rozšířena o druhou třídu roku 1838, může pojmout i více žáků z Popůvek.