Neděle 26.7.2009
No rozchází se to docela špatně. Což o to vstát to není až takový problém, jsem zvyklý stejně každé ráno být již kolem půl šesté vzhůru. Ale není zrovna pravidlem, že bych se hned po probuzení hnal do kopce, jako by mi za zády hořelo. Dech sotva popadám, ale na druhou stranu docela mne těší, že zdaleka nepatřím k těm posledníkům. Také Ondra se docela drží a tak naše rodina zaujímá čestní místo uprostřed pelotonu. Mnohem hůře jsou na tom naši opilci, (nebudeme jmenovat, že je to především Brutus, Jiřík a Jožka), kteří patrně až do rána doháněli deficit alkoholu a ráno vypadají, jako by vylezli ze ždímačky. Ale tvrdý trénink (a asi nejen v KungFu) jim nakonec pomáhá se zbráborat a nakonec se docela drží v čele naší skupinky.
Protažení je velice příjemné a následně pak už probíhá klasický trénink. Gung gee staticky je skvělé na procvičení formy a zároveň zvyšuje vytrvalost a sílu. Tolik tedy Jirkova teorie, v praxi je to trochu odlišnější a pěkně se rozehříváme. Forma nám zabere asi 25 minut, což je až neskutečné a večer se divíme, že to mohlo být tak dlouhé. „Už jsme tak dobří a ani to nevíme“ prohlásil Pavel. Jirka má možná jiný názor, ale to nám nevadí. Iluze jsou to příjemné.
Aplikace různých technik nás vždy baví a vnese alespoň trochu praxe do našeho snažení. Že máme potom ruce plné modřin to je pouze následek přílišného zápalu pro věc. Po krátké pauze, kdy se Jirka věnuje nováčkům jsou oblíbené Ondrovi páky. Jako většinou nás vede Brutus, jež je pákovým expertem a Ondra s velkou radostí se do mne pouští a skládá mne na zem zas a znovu. Ne že bych mu byl něco dlužný, ale je až s podivem jak jsou tyto věci účinné i na mnohem větší a silnější protivníky. Po aplikacích Gung gee ještě následuje jiné cvičení na dýchání, které je také zajímavou relaxací.
Oběd ve 12:15 zhltneme jako malinu. Gulášová polévka následovaná rýží a pečených kuřetem nás docela zasytí. Než se dostaneme zpět na chalupu a napíšu pár poznámek je již tady odpolední blok. Začínají sečné zbraně a vypadají doopravdy velice efektivně. Je to už jiné kafe, než když se cvičí základní postoje. Holt kdo umí, ten umí. Martin dle létá s mečem jako kdyby točil akční film a Honza nezůstává moc pozadu. Také Jana vypadá, že by s mečem mohla umět pěkné věci a i když občas trošku zaváhá tak zbraně jí sluší J Trošku se bavím s focením a mám i pár záběrů Jirky v akci. Je otázka zda je dám na web, ještě během soustředění. Běhat navíc kopec se mi rozhodně nechce. Na druhou stranu, možná mu to nikdo než skončí letní škola neřekne… Přicházíme také se svým dílem v podobě opičí tyče a jsem rád, že jsem toho moc nezapomněl. Je to zase posun kousek dál a jsem moc rád, že jsme se zúčastnili koncem školního roku semináře s mistrem Lamem, který nás celou sestavu naučil ve třech dvouhodinových blocích. Teď ještě vypilovat sestavu, což bude na dalších pár let a bude vymalováno.
Kug fu mi přináší nejen modřiny ale také velký pocit uspokojení, že jsem schopný se ještě trochu pohnout a netrávím čas jenom vysedáváním u počítače a nekazím si páteř na kancelářské židli. Cvičit se zřejmě dá do poměrně vysokého věku, což dokazuje nejen mistr Lam, ale i spousta dalších lidí, kteří tomuto sportu propadli. Takže i když jsem zřejmě nejstarším účastníkem letní školy, zdaleka se necítím mimo hru. Žiji a to je to nejpodstatnější.
No konec filosofování, je večer a já pomale končím svou dnešní slohovou práci. Snad dnes půjdu spát před půlnocí a zítra opět hurá do kopce.
